eBlahopřání

Dneska já mám smutný den,
kdy na tebe myslím jen.
Opustils mě hrozně mlád,
líbal jsi mne hrozně rád.
Bavil jsi se, smál jsi se,
teď se bavíš nahoře.
Andělíčci, ti se smějí,
mají tě tam totiž rádi.
Ty mně budeš strašně chybět,
srdíčko mi bude bolet.
Měla jsem tě ráda moc,
už je po všem, sakra proč?
Posílám ti políbení,
do nebíčka pohlazení.
Sbohem zlato, buď tam šťastný,
já tu budu plakat a vzpomínat.
Sbohem.

Čas ubíhá a nevrací, co vzal,
ale láska, úcta a vzpomínky
v srdcích žijí dál.
Upřímnou soustrast.

Život zemřelých je uložen v paměti žijících.

Maminko! Už nikdy tak nemohu nikoho oslovit, co všechno je řečeno v tom jediném slově. Neměla bych truchlit sama pro sebe, co už nebudu mít, ale pro to, co nebude mít ona.
Už žádný západ slunce, žádná ranní káva, žádný zpěv ptáků, žádná krásná slova. Pro ni budu dál žít, aby věděla, že to, co mi celý život dávala zůročím. Aby věděla, že budu dobrým člověkem.
Jako dítě jsem se jí tak moc nechtěla podobat. Co bych teď dala za to, kdyby ve mně někdo její podobu viděl.

Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého.
Co těžké je, co zlé je, to umírání je.

V náručí Boží, odkud jsme vyšli,
večer se všichni sejdeme zas,
kdo by se děsil, kdo by se třás!
Z Oteckých paží, z Otcova domu,
byli jsme na mžik posláni na svět,
kdo by se obával vrátit se zpět.
J. V. Sládek

Jediné srdce na světě jsme měli,
jež dovedlo nás milovat.
Kdybychom láskou budit je chtěli,
neozve se nám vícekrát.
Utichlo, zmlklo, šlo už spát...

Smrti se nebojím, smrt není zlá,
smrt je jen kus života těžkého,
co strašné je, co zlé je,
to umírání...
J. Wolker

Nelkejte, že jsem odešel,
ten klid a mír mi přejte,
jen věčné světlo vzpomínky
mi v srdci zachovejte.

Utřete slzy a opět se smějte,
tak si to přeji,
a v dobrém vzpomínejte.