eBlahopřání

To, že se rána zahojí, je jen zdání,
v srdci bolest zůstává a vzpomínání.

Drahá Petro, slova nemohou vyjádřit smutek nad ztrátou Tvé dcerky, který s Tebou cítím v této době. Nosit ji budeš ve svém srdci do konce života. Buď prosím statečná a silná ve chvíli, kdy její duši dáš sbohem. Myslím na Tebe a modlím se, abys ten žal unesla. Upřímnou soustrast.

Dopracovaly pilné ruce,
utichlo navždy předobré srdce.
Očima se už nepodíváš,
teď klidným spánkem odpočíváš.
Utichlo srdce, zůstal jen žal,
ten, kdo Tě miloval, vzpomíná dál.

Já jsem vzkříšení i život,
kdo věří ve mne, byť
pak i umřel, živ bude.
A každý kdo jest živ
a věří ve mne, neumře na věky.
(Evangelium sv. Jana 11, 25, 26)

A tak jak jsem do tebe vepsán nadějí,
mimo Tebe existovat nemohu -
a pokud své vlastní „já” stavím nad smrt
a vytrhávám z půdy zkázy,
pak jen proto, že vepsáno do Tebe.
Jeho Svatost Jan Pavel II.
(Úvahy o smrti)

S hlubokou bolestí v srdcích budeme na Jarmilu Novákovou navždy vzpomínat.

Ať je ti zem lehká,
tvé publikum miluje tvé verše,
stále ještě ti tleská,
kdybys byl ještě mezi námi,
tvé básně by byly stále žehnány,
škoda, že už nikdy nesložíš nová dílka,
snad dobře ti je v roli andílka.

Žádná slova nemohou
vyjádřit zármutek,
který cítíme s Vámi
v této těžké chvíli.
Upřímnou soustrast.

Maminko moje, prosím vrať se,
já už na tě čekám,
čtyři roky já už vzlykám.
Pročpak se mi nevrátíš
a svůj úsměv nenavrátíš...

Života jiskra v dáli teď uhasíná, však její teplé světlo nám v myslích a srdcích bude tepat a doutnat dál a jednou, byť byl by to sebemenší plamínek, rozžehne se a teplem svým nás opět zahřeje.